úterý 15. října 2013

A zase podzim...



Nerada dávám slunci sbohem. A nerada se vzdávám teplých dní. Ještě o víkendu, jsem sluníčka načerpala, a byl to nejkrásnější podzimní víkend, co vůbec pamatuju. Jak to ale půjde dál? A jak dlouho budu sluníčko přemlouvat, aby se vrátilo. Ještě že mi zimu pomůže přečkat můj zelený, teplý krasavec.

úterý 24. září 2013

Filmové léto

Letos v létě jsem ozkoušela svůj analog a fotila na něj, místo zrdcadlovky.  A světe div se, fotky vyšly. Tak tady malá ochutnávka...



čtvrtek 23. května 2013

Trajdadá

Jo! Se sluníčkem se vrátila i chuť fotit. I když poslední květnové dny jsou zatím ve znamení deště a zimy. To nevadí. I tak už tahám svojí džínovku a pruhovaný batůžek. Už jen aby bylo teplo na mé nejlepší kristusky a bude to idyla!!!

pátek 1. března 2013

Zatrsáme?

Moje nová super Beatlesácká trsátka - a náušnice made myself. tak co, zatrsáme?

čtvrtek 14. února 2013

Valen.

Paradoxně - nemám moc ráda tenhle komerční svátek. A přitom to mám v pokoji samé srdce... Já slavím svátek zamilovanejch teda pořád, a né jen jednou v roce. :)

sobota 26. ledna 2013

Rozhořčení?! Spíš smutek...

                Pozoruji sama na sobě, jak se ve mně všechno vzpírá a ježí a křičí: "Zemana prostě ne!"
 Když vidím výsledky, nejde ani tolik o tu zlost, kterou v sobě člověk vnímá (a že jí není málo). Ale daleko větší převahu má smutek. Smutek nad tím, jakou úroveň náš stát má. Lidé zapomínají na to, co přinesla minulost. A naopak se  projevují  veškeré, ať skryté, nebo navenek okaté pozůstatky komunistické minulosti, kterou lidé sice odsuzují, ale neuvědomují si, jak se k ní stále ve svých hodnotách a volbách vracejí. Čím je to ale dané? Za všechno může zase ona. Závist. Lidé nejsou schopní připustit si to, že by se někdo mohl mít lépe, než oni sami. Jedna část společnosti je nastavená rozumně. Lidé, co se chtějí vzdělávat, pracovat, a žít společně s ostatními s respektem. V ohledu na to, jak se mají, co vlastní a schopni posuzovat a vnímat jejich morální a jiné hodnoty. Je tu ovšem pak část druhá, kteří nejsou tak talentovaní, nebo třeba schopní. A ti mají tendenci té první části závidět. Nejsou schopni vidět už to, že ti lidé si na to těžce vydělali, museli podstoupit něco proto, aby se tak dobře měli. Řekne se to tiž lehce: "On je úspěšný, nebo bohatý."  Jenže pokud je to člověk, který toho poctivě dosáhl, zapomínají na to, že ho to stálo určité úsilí, čas a musel tomu třeba i něco obětovat. Podíváme-li se do minulosti, můžeme vidět, že komunismus v našem státě způsobil to, že tomu tak nebylo. K úspěchu a penězům začali přicházet lidé, kteří vůbec nic nedokázali, neudělali, ba třeba ani nebyli vzdělaní do pozic, které zastávali. A že těch slepých, co k houslím přišli, nebylo zrovna málo. Komunismus u nás oficiálně padl. Neoficiálně? Je to smutné, ale ani po dvaceti letech zas tak moc ne. Hodnoty napasované do společnosti, si mnozí odnášejí do dneška. A my ostatní, můžeme jen přihlížet. Ovšem neznamená to, že bychom se měli distancovat, či se na truc přidat se k této druhé části našich spoluobčanů. Naopak, já sama se budu snažit, abych nikdy nedospěla do toho samého stádia. Usilovat o to, abych patřila do skupiny první. Nejde tady ani tak o volbu prezidenta, jako o postoj ke společnosti, spoluobčanům a vůbec žití v našem státu. Zamezit tomu je také úplně nemožné, alespoň zatím. Ale příklad si z toho opět vzít můžeme. Politice dnes rozumí každej Ferda (myšleno samozřejmě ironicky). A ani já tomu nerozumím a právě proto si říkám, že je vidět, jak moc je toho v nepořádku, když si toho někdo takovej, jako já všimne. Hloupost opět zvítězila. A teď? Je to pro mě výstražný signál, přátelé.
Děkuji za respektování autorství!